Anotace
Zpívá svůj sedmikráskový protestsong. Diktatuře proletariátu pod okny. Červenec roku 195* zalil i pražský oblouk Vltavy poblíž Stalinovy sochy vedrem, ale jednadvacetiletá Jana Honzlová si léto neužívá. Zbytek Státního souboru písní a tanců Sedmikrása, kde doteď zpívala světu o lepších zítřcích, se i s papaláši a tajnými odjel družit do Finska, zatímco ona tvrdne v kanclu a očekává průtrž mračen. Tuší, že s ní takzvané lidově demokratické zřízení zúčtuje za prostořekost, s níž se stavěla k budování socialismu. Upřímnost se za onoho času nenosí, a kdo nedrží basu se soudruhy, jde proti nim a hůl se na něj vždycky najde – pokud včas nepodepíše. Zvlášť pokud jde o holku z rodiny vyvlastněného živnostníčka, jejíž kádrový profil nevylepšují ani živel uprchlý do zámoří, ani mukl z lágru, natož umlácená matka rodu, jehož zbytky kolikrát nemají co jíst. Dívka ze zchátralého pavlačového domu v Karlíně by mohla papalášům z ÚV vyprávět, co je to správně podvyživený proletář. Na vlastní kůži cítí, že ji osud nahnal v mizernou dobu na šílené místo, avšak múza Josefa Škvoreckého bravurně vylíčí její vůli zůstat sama sebou: bezmocnosti, udavačství i tragédii navzdory. Výjimečná výpověď o chorobné budovatelské křeči 50. let. Exulant Ferdinand Peroutka dílo označil za nejlepší český román napsaný po druhé světové válce. „Umět skrze řemeslo spisovatelství mluvit v tolika různých a protichůdných rovinách uvnitř každé postavy a mít tuto vrstevnatost v celé stavbě knihy – to znamená umět říct, co je to skutečnost života.“ – Alfréd Radok, 1973. „Honzlová je houževnaté, vzdorné a nepoddajné děvče – a především úplně normální, přirozené až k nevíře. Za nic na světě nechce mít něco společného s něčím nepřirozeným, násilnickým. (…) Jenže kostky už byly vrženy a zbývá jen čirá, konkrétní, přímo fenomenologická lidská bolest.“ – Svobodné slovo, 1990. „Obraz duchovní bídy, zřetelný v jednání většiny členů souboru, brutálního domovníka, ministerských úředníků aj., přerůstá ve svědectví o fungování totalitního systému, založeného na negativních lidských vlastnostech, kdy se jakékoli vybočení z řady chápalo téměř jako zrada na dělnické třídě.“ – Slovník české literatury . „Honzlová, s tebou se absolutně nedá nic dělat, seš dívčí pásek a pásek zůstaneš.“ Čímž mi poměrně polichotil. Odpověděla jsem mu, že se ještě vynasnažím, jelikož je mi známo, že žádný mladý člověk není pro nás ztracen, a že přestanu nosit ten kosmopolitní účes a kapsy na sukni nebudu už nikdy mít větší než pětkrát pět. Nakonec jsem poznamenala, že pásci ale vždycky byli v každé společnosti progresivní element. „Co je na tobě progresivního,“ zařval, až se mu dláždění od chudého tatínka zaviklalo. „Nemám ráda stojatou vodu, pomluvy, lhaní a krupičnou kaši,“ řekla jsem klidně. „Pročež si myslím, že bych mohla bejt nápomocná při velký proměně světa.“
Přehled kapitol
1 | Kapitola 1 | 01:00:04 | ||
2 | Kapitola 2 | 00:23:49 | ||
3 | Kapitola 3 | 00:27:09 | ||
4 | Kapitola 4 | 00:25:15 | ||
5 | Kapitola 5 | 00:11:03 | ||
6 | Kapitola 6 | 00:13:35 | ||
7 | Kapitola 7 | 00:06:40 | ||
8 | Kapitola 8 | 00:12:21 | ||
9 | Kapitola 9 | 00:34:36 | ||
10 | Kapitola 10 | 00:11:17 | ||
11 | Kapitola 11 | 00:15:02 | ||
12 | Kapitola 12 | 00:21:47 | ||
13 | Kapitola 13 | 00:29:58 | ||
14 | Kapitola 14 | 00:26:32 | ||
15 | Kapitola 15 | 00:40:28 | ||
16 | Kapitola 16 | 00:18:50 | ||
17 | Kapitola 17 | 00:26:17 | ||
18 | Kapitola 18 | 00:14:47 | ||
19 | Kapitola 19 | 00:14:28 | ||
20 | Kapitola 20 | 00:10:31 | ||
21 | Kapitola 21 | 00:18:38 | ||
22 | Kapitola 22 | 00:19:54 | ||
23 | Kapitola 23 | 00:18:49 | ||
24 | Kapitola 24 | 00:13:42 | ||
25 | Kapitola 25 | 00:10:26 | ||
26 | Kapitola 26 | 00:18:51 | ||
27 | Kapitola 27 | 00:10:44 | ||
28 | Kapitola 28 | 00:05:00 | ||
29 | Kapitola 29 | 00:20:31 | ||
30 | Kapitola 30 | 00:12:23 | ||
31 | Kapitola 31 | 00:17:29 |
Zobrazit více
Podrobnosti
Autor: | Zdena Salivarová |
---|---|
Čte: | Pavel Soukup, Denisa Barešová |
Vydavatel: | OneHotBook |
Celková délka: | 10:10:56 hod. |
Vydáno: | 2023 |
Formát: | MP3 |
Velikost: | 563 MiB |
Jazyk: | Čeština |