Auta z pekla
Pouze toto vydání
Pouze toto vydání
Kdo by tohle jen čekal? Určitě ne já ve věku 24 let, sedící uprostřed pandemie ve svém pokoji v Bratislavě a zběsile bušící do klávesnice jeden článek o ničem za druhým.
V bývalé redakci jsme tomu říkali „krmení rybiček“ a šlo o náš denní chléb, v podstatě psaní bulváru. Testy aut už nikdo nečetl. Jak se totiž veškeré informační dění přesunulo na síť, lidé se chtěli spíš bavit. Je to krásně vidět i na titulcích nejčtenějších článků, které jsem byl nucen psát: „GTA Bratislava City: Týpek přeletěl zastávku tramvaje, skončil v kolejišti, zdrhnul z místa“ či můj zdaleka nejúspěšnější: „Plánujete invazi? Na prodej je 35 vojenských Géček a jsou podezřele levná”. Dělal jsem si z toho legraci? Určitě, co mi taky zbývalo. Z dříve důležité práce se stala sice zábava, ale primitivní a pomíjivá jako dny strávené na špagetách v pyžamové izolaci.
Auta z pekla vznikla prostě proto, že jsem chtěl psát něco, co by bavilo číst i mě. Měl jsem tu výhodu, že jsem psal do onlinu a můj šéfredaktor měl stejně špatný smysl pro humor jako já. A tu nevýhodu, že jsem nemohl urazit žádnou z fungujících automobilek, abych našemu inzertnímu médiu nezkazil byznys.